Leden 2009

Blaničtí rytíři. Skutečnost ,nebo jen legenda ?

31. ledna 2009 v 19:01 | Kelt |  Texty
Blaničtí rytíři. Skutečnost ,nebo jen legenda ?


Co si o Blaničtích rytířích myslíte Vy? Opravdu přijedou až bude ČR nejhůře a bude napadena ze všech čtyř stran ? To je správná otázka.

Jak by se mohlo zdát toto sem ani náhodou nepatří. Ale ouha. Jak víme duchové se mohou vázat na určité , sobě blízké věci na které jsou citově upjaté. Mohou tam být uvězněni i několik staletí , než je někdo vymýtí. Co když je nějaký český Druid zaklel a jsou pod Blanickou horou vloženy meče , které když opravdu bude ČR nejhůře se obnoví. Může toto nastat? Myslím si že ano? Zdá se to jako pohádkaření ,ale my bohužel nevíme , jak silní byli Keltští druidové. Děkujeme Římani že jste zahubili Kelty a s tím i všechny zápisy Keltů. Mimochodem myslím to ironicky ;-). Čili jak můžeme vědět jak vyspělí byli Keltští kněží ? Jak mohli být daleko v chápání smrti ? To je to co je záhadou a díky tomu vystává otázka. Jsou tam ?

Každý zná píseň od Daniela Landy:

"Řekni kde tak dlouho jsou,
pane kdy už vyjedou.
Otče proč tak dlouho spí,
jezdci blaničtí?
Matko popros už je čas
už se jeden na doraz.
Prosím Bože o zázrak,
než nám fakt ujede vlak.
Není lid a není král,
jenž by zemi zachoval.
A tak Čechy v sekáči
skoupí boháči.... Smile "

Pochopení podstaty je důležité. Ano toto je možná jen legenda , která má pozvednout morálku Českého lidu ,ale ......co když? Co když bude ČR napadena zařechtají mrtví koně a Blaničtí přijedou na pomoct ? Bohužel tohle to je jen slovíčkaření ,ale pevně doufám že pravdivé!

Pověst

Poslyšte poslední starou pověst a její proroctví, jež pověděl slepý mládenec králi Karlovi žehnané paměti.
Hle, Blaník hora v hávu tmavého lesa, jenž splývá jí od temene po všech bocích. Vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou, na její chlumy a pláně málo úrodné. Široko daleko je patrno jeho témě a v okolí často k němu pátravě vzhlížejí. Věštíc chmurami zahalené zlé povětří, promodrává-li se jasné, slibuje jistý a tvrdý čas.
Na temeni Blaníka zříš ve stínu buků, jedlí a smrků pradávné kamenné hradby, většinou sesuté. Mechem a křovím zarůstají, po dřevěném hradě, jehož chránily, není dnes ani památky.
Ale pod hradbami, v hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, "svatováclavské vojsko", dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni.
Pod skalnatým vrcholem Blaníku, ve východním svahu je skála v podobě lomeného oblouku. Tam je vchod do hory, tam také prýští pramen. Z něho napájejí blaničtí rytíři své koně, když za čas jednou za svitu měsíce vyjedou z hory na palouk mezi lesy pod horou. Za takové noci zaléhá do okolí temné dunění, ztlumený rachot bubnů i polnice hlas. K ránu zase rázem vše utichne, rytíři, koňstvo, vše zanikne ve skalní bráně a zmizí v tajemném lůně hory. Jen na palouce zůstává památka po nočním jízdeckém reji: přečetné stopy koňských kopyt -
Než do skalních sklepení, kde dřímá svatováclavské vojsko, vkročil již také nejeden člověk.
Tak jednou dívka jakási žala pod Blaníkem trávu. Pojednou stanul před ní rytíř a vybídl ji, aby s ním šla poklidit v hoře. Dívka se nebála a šla. Brána do hory byla otevřena. Uzřela klenuté skalní síně, mohutné sloupy a na nich rozvěšenou zbraň. Hluboké ticho jako v kostele bylo po všech prostorách v tajemném žlutavém přísvitu. U stěn a žlabů stáli řadou osedlaní koně, za kamennými stoly v síni seděli rytíři, tváří na stůl sklonění. Spali, a koně stáli nehnutě; hlavou nepohodili, kopytem po půdě nehrábli ani ohonem nešvihli.
Dívka vešla, rozhlížela se, ale nikdo se ani nehnul. I začala zametati. Práce jí kvapem ubývalo a za chvilku všecko poklidila. Ani teď ji nikdo nezastavil, nikdo na ni nepromluvil, nikdo se nevzbudil. Jak přišla, tak vyšla, a když se dostala domů, ptali se jí, kde tak dlouho byla.
Divila se a pověděla, že přichází jako jindy tou chvíli. Užasla, když jí řekli, že touže chvílí naposled před rokem z trávy přišla, že byla celý rok pryč. I pověděla, kde se ocitla, a tu všichni srozuměli, proč jí rok plynul chvilkou. Třetího dne však byla dívka nebožkou.
Tak jako ji pozval si neznámý rytíř také kováře z Louňovic do hory, aby mu okoval koně. Kovář šel, a když dokoval, dali mu do pytle smetí, kteréž ze zlostí před horou vysypal. Doma se pak dověděl, že ho již oplakávali, poněvadž zmizel beze stopy a celý rok nebylo po něm ani potuchy.
I pověděl, co se s ním dělo, a když pak pytel přetřásal, vypadly z pytle tři dukáty. Teď teprv viděl, že chybil. Ihned běžel zpátky k blanické bráně, kde smetí vysypal. Ale nadarmo. Nebylo tam smetí ani dukátů. -
Tak také vypravují o pastýři, který hledal zbloudilou ovci a sám zabloudil do Blaníka, tak o mládenci, který si rovněž tak dlouho, rok, jako ten pastýř v hoře pobyl, aniž o tom měl zdání.
Ale tomu již dávno - - Blaník uzamčen, vážně, až zachmuřeně shlíží na osamělou, od světa odlehlou krajinu, a jako by trud teskné dumy na něm a všude kol spočíval. Svatováclavské vojsko spí. Ještě není čas, aby vstalo. To bude ve chvíli největšího nebezpečenství, až se na naši vlast sesype tolik nepřátel, že by celé království roznesli na kopytech svých koní.
Tenkráte budou vidína znamení: uschnou vrcholy stromů v blanickém lese, na temeni hory se zazelená starý uschlý dub a pramen u skály se tak rozvodní, že se bystřicí dolů povalí. Tu pak se strhne veliká, krvavá bitva v krajině mezí Blaníkem a Načeradcem. Rybník Pustý, u něhož se starý uschlý strom před bitvou zazelená, naplní se potoky prolité krve. I bude pláč a veliké zkormoucení pro ten zoufalý boj, ale Čechové se proti silnějšímu nepříteli hrdinsky brániti budou. V rozhodnou chvíli se Blaník otevře, rytíři v plné zbroji vyhrnou se z hory a svatý Václav, jeda na bílém koni, je povede na pomoc Čechům.
Nepřítel náhlým strachem obklíčen a jako zmámen bude ku Praze prchat a tam pak bude hrozný ten boj dobojován. A bude tak zuřivý, že krev proudem poteče od Strahova až po kamenný Karlův most. Tu svatý Václav na bílém koni s korouhví v ruce Čechy povede a cizozemce a všechny nepřátele Českého království ze země vyžene. A svatý Prokop, opat sázavský s berlou, bude mu pomáhati.
Pak nastane svatý pokoj a země česká si odpočine. Mnoho Čechů sic za těch bojů zahyne, ale ti, kteří zůstanou, budou mužové celí. Poznajíce chyby svých předků i své, budou pevně státi a nepřítel jimi o zem neudeří.






Peklo

31. ledna 2009 v 18:24 | Kelt |  Příběhy které se opravdu staly
Peklo


Není to zrovna ta správná káva k paranormálním jevům ,ale co Vy, věříte na peklo ? Věříte že existuje ráj a peklo ? Já věřím v zásvětí a to znamená , že uznávám posmrtný život tak jako moji předci Keltové. Více se můžete dočíst v úžasné knížce od Holgera Kalwice (Historika a Keltologa) v knize Keltská kniha mrtvých. Peklo a ráj. Tito dva neodlučitelní kamarádi jsou popsáni v každé kultůře světa. Co je pravda na peklu ? To by nám mohl objasnit můj nový nález z této stránky. Dočetl jsem se o tomto.

"Ruští a norští geologové hlubinným vrtem na Sibiři v roce 1989 našli "peklo". Vrt měl sloužit k prognózování zemských otřesů. Přistoupilo se k snímání šumů v tektonických deskách. Ruský vědec Dimitrij Assakov prohlásil, že v hloubce 16 km navrtali dutý prostor, ze kterého pomocí mikrofonu bylo slyšet křik lidských hlasů. Měření teploty odpovídalo hodnotě 1100 stupňů Celsia. Dimitrij Assakov prohlásil doslova:"Nevěřím v Boha, ani v nebe, ale nyní věřím v peklo. Jsem přesvědčen, že jsme navrtali strop pekla.Slyšeli jsme lidi, kteří vyli bolestí - byly to miliony hlasů!"

Vrtné práce byly zastaveny, neboť sovětští pracovníci propadli panice. Francouzské noviny informovaly o dopise norského ministra financí ze 7.ledna 1990: "Jestliže je peklo, určitě tam skončím. Setkal jsem se s seismologem Bjornem Nymmendalem, účastníkem expedice na Sibiři. Řekl mi: Tyto lidské hlasy a též ten démonický netvor, který v ruštině křičel: "Já jsem vás opanoval", šokoval sovětské Rusy tak, že nám vyhrožovali smrtí, pokud bychom o tom informovali." Informace byla i ve finských velmi respektovaných novinách Ammenusastia."

WOW říkáte si. Jako já , když jsem o tom poprvé četl. Popravdě se nebojím moc pekla , nevím jestli půjdu do pekla ,nebo kam ,ale jedno vím určitě!Horší než na povrchu to nebude. Nebo ano.

Záznam toho co nahráli Rusové můžete si poslechnout zde.

Ano je mnoho pochybovačů , kteří tvrdí že je to chytrý tah církve , aby dokázali přítomnost pekla a tím i boha. Je pravda že církev patří mezi největší lháře všech dob a je zcela reálné ,aby si toto všechno vymysleli ,ale pořád mi to vrtá hlavou.

Stránky ,které "pekelný záznam kritizují1".Další zde. A nakonec wikipedie.

Tomu čemu věříte je jen na Vás. Podle mě je peklo a určitě není jen šestnáct kiláků pod povrchem ,ale roku na srdce. Kdo to může vědět !

Moderní společnost tuto možnost úplně vyhazuje z okna,ale já bych se moc rychle nerozhodoval. Ano toto může být fake ,ale nastává tu otázka. Letadla denně kolují po obloze a nikdy nenarazili na nebe , ale že by jsme tady měli peklo jen a jen šestnáct kiláků pod Sibiří? Asi to někdo tak chtěl ,abychom byli tak blízko pekla a daleko od nebe. A co třeba Bermudský trojúhelník?Není to nebe ? Otázek je plno a plno najdeme i odpovědí.

Jak jste na tom Vy ? Věříte v tento Ruský boom ?



Kryptozoologie

25. ledna 2009 v 13:46 | Kelt |  Seriály,filmy,hry,prostě vše s tématikou paranormálních jevů co za něco stojí
Tak tady Vám přináším speciální přílohu (oskenovanou podobu) z časopisu 21. století. Najdete zde velmi zajímavé věci o různých tvorech , kteří se mohli z pravěku dochovat v živé podobě až dodnes. Také se dozvíte co to vlastně ta Kryptozoologie vůbec je. Enjoy it

Kde že si tuto přílohu můžete stáhnout? Tak odkaz je na mým fóru. Čili !ZDE!

Fórum

10. ledna 2009 v 8:52 | Kelt |  Texty
Tak pomalu každý den přidávám nové a nové sekce ,ale celkem mě zaráží že se ještě nikdo z Vás nezaregistroval. Což mě mrzí , protože na rozjetí fóra potřebuji Vás. Je pravda že ze začátku to bude těžké ,ale nemůžete chtít zázraky. Takže pokuď máte chuť pokecat o paranormálních jevech tak okamžitě jděte na http://paranormalnijevy.gettalk.net a uvidítě že nebudete litovat ;-)

The Blair Witch Project

9. ledna 2009 v 20:47 | Kelt |  Seriály,filmy,hry,prostě vše s tématikou paranormálních jevů co za něco stojí
WOW tak tenhle film Vám nemusím ani moc představovat ,ale pro ty co neznají tento "dokument" tak tedy pár slov. První díl se odehrává v lese , kde páreček studentů hledá čarodějnici z Blair. Celý film je opravdu děsivý a skvěle udělaný. Dělaný ve stylu dokumentu tomu dává říz. Druhý díl je o dalších dobrodruzích , který chtějí jít místy , kde šla první skupina a zjistit , jestli opravdu čarodějnice z Blair existuje. Výsledek nechám na Vás. Doma mám obě dvě originálky a říkám Vám že je to nářez. Takže pokud máte rádi filmy tohoto filmu. Hurá na ně ;-)

Páreček Trailerů

The Blair Witch Project trailer (1999)




Book of Shadows: Blair Witch 2 Trailer (2000)




Existuje též hra. Bohužel nevím jest-li je to hra stejná jako filmy ,ale prý je to jedna z nejděsivějších her vůbec. Asi by stálo za to jí zapařit ;-) Něco na styl Silent Hill 1. Což též doporučuji ;-)

Blair Witch vol.1 Rustin Parr (PC) gameplay



Blair Witch Project - Rustin Parr, House




Související článek !zde!




























Příběhy o vyvolávání duchů (Pravdivá svědectví)

9. ledna 2009 v 20:34 | Kelt |  Příběhy které se opravdu staly
Tak jsem tu s článkem o této záležitosti. Našel jsem na této stránce hodně příběhů , které jsou opravdu pravdivé , nebo se tak zdají. Vybral jsem pro Vás ty nejzajímavější a nejlepší. Enjoy it ;-)

Od Delonge02:

Moje prihoda (a je fakt pravdiva..je na vas jestli mi verite nebo ne):
Byl sem s rodicema pred 2 rokama na dovoleny v Chorvatsku. Byli sme kus od vody v jednom jakymsi penzionu pro 2 rodiny. Ten spravce tam prisel o 1 ruku ve valce a manzelku mu zabili. A jako devolena v pohode, az predposledni noc sem se nece pred 3. hodinou probudil a cucim prede dverma je postava, v obliceji sou videt jen oci , na srceny nohy a je asi metr a pul nad zemi. Pak zmizela skrz dvere. Probudil sem bratra a ten rodice ve vedlejsim pokoji. A matka mi neverila a fotr pak prisel a rek ze to taky videl a ze se mu to asi zdalo tak zas usnul..... a jako popis se shodoval. Takze at mi nikdo nerika ze duchove nebo neco takovyho neni....jeste dlouho dni sem pak nespal...


Od SIRZakud*:

Jednou jsme s kamosema v lese zkousely vyvolavat, a popravde najednou zacal hodne foukat vitr a zacalo bejt chladno, byli jsme pos**** tak jsem toho radsi nechali. Jestli to byla jenom nahoda nebo ne tezko rict, no ale uz to asi zkouset nebudu, dostal sem z toho docela respekt Smile Kdo mi neveri, jeho problem ..

Od Malkivian:

Osobne na duchy taky neverim, ale znamej nasi rodiny je knez a vypravel nam prihodu, ktera se mu stala nekdy v devadesatych letech:

Uprostred noci mu na dvere fary kdosi busil, pricemz sila uderu se neustale stupnovala. Kdyz konecne otevrel uvidel na svem prahu stat dva vydesene kluky (lehce pres dvacet), zborceny potem a cely rozklepany. Vzal je dal posadil je na gauc a ptal se jich co se stalo. Po chvili premlouvani z nich vypadlo, ze se pokouseli vyvolat dabla, a ze pry uspeli. To co videli vsak nebyli schopni ani popsat, takzvane, ne ze by nevedeli co videli, ale nebyli to strachy schopni ani vyslovit. Celou noc zustali u nej na fare, pricemz az do rana nezamhourili oci a celou dobu se bez ustani trasli. Co se delo potom si uz moc nepamatuju..

Od F3rdA:

Hej ja na to fakt verim a mam taky respekt.. driv sem se o to taky zajimal a tenkrat sem se i docetl ze jakasi americanka dokonce prisla na zpusob jak komunikovat se zesnulyma.. proste nechavala zaply nahravani treba u magnetaku a pak kladla otazky.. a prej po nekolika pokusech zaznamenala pri opetovnym prehranim nahravky ze duchove se snazily odpovidat.. fuj az mi z toho jezdi mraz po zadech Smile)

Od Wyrec:

Já věřím na duchy.. Po tom co se mi stalo v dětství, tak po tom sem měl hodně dlouhou dobu trauma. A jinak párkrát sem zkoušel s kámošema vyvolávat duchy, ale nevím jestli se to povedlo, vždycky se ozval nějaký zvuk, nebo něco, ale buď sme to zakecali, nebo sme se smáli a vysrali se na to, protože sme měli strach..Smile Ale jednou se stalo, to bylo teď o prázdninách na chatě, tak sme měli oslavu, a vyvolávali sme a řekli sme že jestli je mezi náma, ať se otevře branka (nebyla zamčená), no a tak za 5 minut, když už sme vyvolávali někoho jiného, tak zafoukal vítr a branka se otevřela, takže nevím. Ale byli sme dost napití a je možné že to otevřel někdo kdo s náma neseděl v kruhu, ale po tom sme nepátrali..Smile A slyšel sem, že duch Boženy Němcové škrtí a škrábe. Kdosi ji vyvolával, a všichni se pak ráno vzbudili se škrábanci na obličeji a stopami po škrcení. Nevím co je na tom pravdy, ale už mi z toho taky začíná mrazit.. Very Happy

Od saturnin:

Loni jsme byli na výletě na Čachtickém hradě (no spíš zřícenině hradu), ano, na tom proslulém hradě hraběnky Bathoryové, celou cestu nahoru na hrad svítilo slunce a bylo klidno, jen jsme prošli hradní bránou, zatáhlo se a začal foukat vítr, tak to bylo celou dobu co jsme tam šmejdili, jen co jsem se vydali na cestu zpět, mraky se zase rozplynuly a slunko pálilo jak čert (bylo to uprostřed července a v ty dny bylo fakt dost horko). Řeknete si náhoda, ale kdo ví... Pokud někdo četl knížku Na toulkách s kreslířem (autorem je známý kresíř vtipů - Křemeček) a narazil tam právě na povídání o Čachtickém hradě, tak pan Křemeček má podobnou zkušenost. Že by zase jenom náhoda? Nebo se tam občas prohání duch hraběnky nebo umučené dívčí duše?


Od abrams007:

Kámoš jeden čas duchy vyvolával , napojili se na jednoho a chtěli čísla do Sportky Smile , duch jim čísla nadiktoval , ale vystřelil si z nich - vždy o jedno vyšší , nebo nižší , ale sedělo to Smile

Od Antoine:
No,mně se jednou s kámošema stala taková zajímavá věc.Vyvolávali jsme ducha zesnulé babičky(teda aspoň jsme se o to pokoušeli) no a Jaké bylo z toho překvapení.Bylo to jednoho krásného dne,svétilo sluničko no měli jsme stal a uvnitř něj jsme se o to pokusily Byli jsme 4.Jak jsme začaly s tím vyvoláváním,nějak jsme si nevšimly že se rapidně změnilo počasí! z čista jasna krásného dne,kdy svítilo sluníčko,bylo v momentě zataženo padla mlha a začalo obrovské chumulení a padal sníh! v létě! Bylo to pro nás hodně šokující a nikdy na to nezapomenu. Nee nikdy! Počasí se pak po delší době uklidnilo,co jsme toho "ducha" zahnaly zpět..Je to velmi zajímavé a doteď si to nedovedu vysvětlit. Idea

Od xipo:

Zdravím lidi,
pár historek je tu opravdu hodně zajímavých, až z toho běhá mráz po zádech. Ovšem mnohdy jde opravdu pouze o náhody, vemte si, kolik člověk prožije za život věcí a kolika si jich ani nevšimne a při tom můžou být i mnohem zajímavější.

Teď jeden takový zajímavý příběh mého šéfa. Týká se konkrétně jeho 5ti leté dcery:

Byl s ní venku na procházce a na písku, když se chystali jít domů, malá terezka se podívala nahoru na střechu jednoho z domů a začala mávat. Když se tam její taťka podíval, nic až na antény tam nebylo. Zeptal se jí tedy, komu že to vlastně mává a ona mu odpověděla, že přece té paní. Nerozuměl tomu a chtěl vědět, co ta paní má na sobě, zdali si to neplete s nějakou tou "anténou" Question Řekla: " Tati, tak se podívej, vždyť má přece červeny svetr a na nohách nevím co má, protože ty nejsou vidět." Za chvíli prý paní zmizela a taťka si myslel, jestli terka není nemocná, vzali jí k doktorce a ta jim řekla, že malé děti vídají aury mrtvých lidí, ale když jsou starší, zmizí to a oni si na to co viděli, když byli tak mladé, nepamatují. Mimochodem rozebíral to pak s kamarádkou co v tom domě bydlí a dopídili se k tomu, že se tam tenkrát objesila na půdě jedna stará paní, co když jí umřel manžel, nosila pořád červený svetr.

Co? Není to také zajímavý příběh? Když mi to druhý den líčil v práci, naběhla mi z toho husí kůže. Říct mi to takhle suveréně vlastní 4letá dcera, asi bych to nerozdýchal Cool Mějte se lidičky

Od CorteX^:

Z vyvolavani duchu mam obrovsky respekt...Nikdy v zivote jsem to nezkousel a ani nechci....Slysel jsem mnoho prihod...at uz od tety,ktera to jednou zkousela kdyz byla mlada nebo od kamaradu.....NEmam za potrebi si stim zahravat....

V duchy jako takove neverim....Kdyz jsou nejake ty domy ve kterych se deji paranormalni jevy....verim v to ze se tam zachoval nejaky druh energie(duch) nebo tak neco....nevim jak to rict Sad ...Proste ne ze by tam litali po dome v bilym prosteradle Very Happy....ale ze tam treba muzou bejt nejake zvuky nebo pohyby veci atd...

Od zepko:

tak k tejto teme mam velmi velky respect a ak sa mam priznat sice uz som davno za pubertou Razz ale istym sposobom mam z toho strach, takze by som sa toho v ziadnom pripade nezucastnil !!! a historky som uz pocul nejake aj ja...ale neprosim si z nich vobec...

o jednu moju prihodu sa ale podelim: Mal som skusky na vysokej, isiel som spat kolem 2hej v noci a nevedel som zaspat. Mam taku malu lampicku blizko postele a proste ma napadali blbe myslienky a tak v duchu som si povedal, ze ak je nieco-niekto v mojej izbe nech sa zapne to male svetlo...Nic sa nedialo nastastie, zaspal som. Az kolem 4tej som sa zas zobudil, a co vidim, ze ta lampa svieti...No mna v tom okamihu tak zamrazilo, ze som nechapal co sa deje...Nikomu nezelam tie pocity, nic prijemne...Dodnes neviem co to malo byt, ci som to nejakym sposobom ja zapol, bo same sa to zapnut nemohlo !!! Na margo tejto prihody este pridam dalsiu, napr. ze v priebehu 2 tyzdnom sa nam v noci 2x zaplo radio a pritom vsetci spali a nikto z nas to nemohol byt, proste zacalo hrat radio z nicoho nic. Podotknem ze to radio je dost stare, takze dialkovy ovladac nema, cize len manualne sa da zapnut...Nastastie tieto prihody potom prestali a pevne dufam ze sa uz nebudu opakovat ... Sad

Od jasan123:

duchové provází lidstvo už od nepaměti.jsou techniky jak je vyvolávat,jsou techniky jak snimi komunikovat,jsou i techniky jak je ovládat.ale jsou i vědomosti jak jim pomáhat.tyto znalosti lidé získavájí po generace i za cenu vlastního života a to že tomu někdo nevěří nebo stím nemá zkušenost neznamená že to neexistuje.a věda?např elektřina.víme že funguježe dovede i zabít,umíme ji diagnostikovat ale viděl ji někdo?předešlé umíme i s duchama a na rozdíl od elektřiny byli i spatřeni.je to důvod k tomu abych tvrdil že je elektřina blud?zkuste vystoupit ze zaběhnutých kolejí myšlení.možná že zjistíte že všechno je jinak.ahoj Smile

Od carodejnica:

Asi mi tiež neuveríte. Mne sa stalo, že som sa raz v noci zobudila a nemohla som sa pohnúť. Počula som hudbu - zvončeky a svetlá, ako keď sa krúti diskotéková guľa, robilo to na stene rôzne obrazce... zrazu sa na okraji postele objavil malý kučeravý chlapec a smial sa, mal špicaté ostré zuby... a vošiel mi pod perinu. Veľmi som sa zľakla a chcela som utiecť. Tak veľmi som to asi chcela, že som sa ocitla nad svojim telom a pozerala sa na seba. Okolo mňa lietali rôzne sivé tiene - bytosti, rozprávali sa so mnou, smiali sa a utešovali ma. Potom ani neviem ako som sa opäť ocitla vo svojom tele a znova som zaspala. Ráno som sa zobudila a všetko som si do najmenších podrobností pamätala. Preto si myslím, že to nebol sen, lebo sen si obvykle nezapamätáte.

Od Prospektor:

Když jsem byla na ZŠ byli jsme jednou na školním výletě někde u Poličky. Spali jsme tam v chatkách mezi lesama. Pět holek v chatce. Domluvili jsme se, že budeme večer vyvolávat duchy. Kamarádka že to prý umí. Už byla tma, řekla bych tak deset hodin večer. Ta kamarádka vytáhla takovou destičku a všichni jsme měli položit ruce na kolečko a prý se bude posouvat na písmenka a odpovídat nám. Vyvolávali jsme někoho o kom bych se tady nerada zmiňovala...i když je světově známí a ti chytřejší z vás si to domyslí...mimochodem své doby v tyto tajemné věci také věřil. Zeptali jsme se na první otázku a najednou se to stalo. Světlo v chatce zhaslo i přes to, že jsme seděli u stolu v opačném rohu chatky a dveře byly zevnitř zamklé...dovnitř se nikdo kdo by zhasnul dostat nemohl. Stůl, u kterého jsme seděli se strašně rychle pohnul. Holky začali křičet a vyskákali na dvoupatrové postele. Mě stůl přirazil ke zdi tak, že jsem měla z toho podlitiny na břiše a nešel odsunout, jakobyho někdo držel namáčklý na mě. Najednou to povolilo. Se strašným brekem jsem se snažila co nejrychleji utéct na postel a v tom se za oknem...které směřovalo k lesu oběvil obličej toho, koho jsme vyvolávali...ale už hodně, hodně zašlý...doufám že chápete co tím chci říct...není mi dobře, když to říkám a některým slovům se raději vyhnu. Byl osvícený jakoby hořícím ohněm...takovéto mihotavé světlo. Zmizelo to až ve chvíli, kdy kamarádka otevřela dveře učitelkám, které vyděšené přiběhli zjistit, proč se v naší chatce tak strašně křičí. Celou noc jsme probrečeli. Učitelky se rozdělili i nás rozdělili na půlky a přemístili do dvou chatek přičemž v každé z těch chatek z částí z nás spala jedna z nich. Strašný výlet...nejhorší v mém životě. Nerada vzpomínám Sad

Od agmm:

Osobně si myslím, že vše, co se týká duchů, tak je projevem našeho vnímání. To znamená, že duchy můžeme vidět či slyšet a to tím způsobem, že to funguje jako virtuální realita. Prostě když se chce duch zjevit, ovlivní naše vědomí tak, že pak máme "halucinace" či slyšiny.

Proto třeba věřím různému skládání písmen a slov. Ale levitující stoly... Tomu už moc ne.

I co se týče důkazů. Jsem ochoten věřit důkazu, který bychom mohli vidět či slyšet. Podobizna na fotce, to může být šmouha a taky nemusí... Ale padající prkénko na záchodě, to je tak maximálně natáhnutý vlasec, za který vtipálek zatáhne.

Pamatuji si, že jako dítě jsem měl ve zvyku na posteli spát na peřině. Jednou v noci mě něco probudilo. Cítil jsem, že bylo otevřené okno v pokoji, na mě fučel sníh (a to jsem měl postel daleko od okna) a já jsem levitoval nad postelí v poloze, jak jsem spal, tedy na břiše. Bylo to tak metr nad.Měl jsem tak obrovský strach, že jsem neotevřel oči. Pak jsem cítil pod sebou opět peřinu. Okamřitě jsem si se stále zavřenýma očima vlezl pod ní. Možná se mi to jen zdálo, ale je to tak živý zážitek, že si to pamatuju dodnes (takže už takových 20 let) a od té doby jsem už NIKDY neusl na peřině, vždy pod peřinou.

Takže možná sen, možná ne, ale něco tam někde je...

Od mazlivy-kocourek:

Co člověk, to názor. Sám s duchy nemám zkušenosti, ale známá by mohla vyprávět... V domě kde teď žije se pár duchů objevuje, hned vedle stávala stará židovská nemocnice. Sám jsem nikdy žádného ducha u ní neviděl, ale stalo se, že jednou v létě, když jsem byl u ní na návštěvě se v místnosti najednou prudce ochladilo, cítil jsem mravenčení v zádech a známá tvrdila, že vidí malou hočičku která jí o něco prosí a ona jí nemůže pomoci. Sám jsem sice nic neviděl ale měl jsem velice intenzivní pocit, že mě někdo pozoruje. Byl to hodně zvláštní okamžik. Podle ní se duchové pohybují v jiné časové linii, která se někdy protne s naší, a podobnou teorii jsem už někde slyšel nebo četl.

Od Jitka123:

Hodně mě zajímá tajemno a záhady.Před 15 lety jsem s kamoškou vedla takovou debatu o vyvolávání duchů z prkénka a na chapupě jsem si takové malé prkénko udělala vyvrtala jasem ďirku na tužku a už jen jsem spěchala domů,že to zkusíme.No mohu opravdu říci,že jsem byla v šoku a po těla jsem měla husinu opravdu to fungovalo,ale po měsíci jsem toho nechala protože jsem dostala strach.Neumím si to vysvětlit dodnes

Od otooczech

V tomhle případě nejde o ducha ani nic podobného. Je to čistě záležitost podvědomí. Alespoň k tomu jsem se svým pátráním dostal. Mám s tím určité zkušenosti, jelikož se mi to v průběhu let stalo již víc jak 10x.

Jedná se o to, že člověk spí, začne se probouzet. Doslova má pocit, že se probudil a je plně při vědomí ale nemůže se ani pohnout. Navíc to bývá spojené s pocitem jako by na člověku někdo ležel a tlačil ho k zemi a to velkou silou. Stalo se mi, že jsem měl pocit, že můžu mírně hýbat konečky prstů a jak s nimi hýbu tak se pomalu dařilo rozhýbat i další část zbytek rukou, což ale jakoby vyprovokovalo, že tlak zesílil. Po celou dobu jsem měl hrozně těžká víčka a nemohl otevřít oči. Občas se to jakoby povedlo, ale neviděl jsem nic konkrétního, pouze jakoby hodně rozmazaně.
Jednou se mi to stalo aniž bych v zádech cítil onen tlak, podařilo se mi alespoň trochu rozhýbat ruce a mírně otevřít oči. Viděl jsem svůj pokoj, ale ne běžně barevně, ale monochromaticky narůžověle, vše mělo takový tmavě růžový až červený odstín, pokusil jsem se na posteli zvednout, skoro se mi to povedlo až do sedu, ale místo abych se v sedu zastavil, tak jsem bezvládně zapadl za skřín co stála v nohách postele (mezi stěnu a skříň, kde bylo jen pár cm místa Smile), což mne utvrdilo v tom, že to nebude realita Smile.
Jednou se mi stalo, že jsem se snažil usnout. O nečem jsem přemýšlel a najednou ten hlas myšlenek v mé hlavě nebyl můj, ale promlouval na mě, podobně jako to uvádíš zde. Nemohl jsem se pohnout a něco mne silně tlačilo k posteli. Špatně se mi dýchalo, což provází každý případ, kdy se mi to stává. Trvá to vždy maximálně několik desítek vteřin.

Snažil jsem se najít vysvětlení a nakonec se mi podařilo najít odpovídající informace. Jde o to, že mozek je buď ve stavu, kdy se probouzí nebo zrovna usíná. Člověk je v tu chvíli při vědomí, ale jeho tělo stále ovládá podvědomí. Proto se nemůže hýbat, proto je to spojeno i s pocitem, že se člověku špatně dýchá, protože se jakoby pere o kontrolu s podvědomím, které tuto úlohu ve spánku přebírá. Proto taky člověk nemůže otevřít oči případně nevidí nic smysluplného, protože mozek je v té chvíli doslova zmatený. Tím, že je to vcelku nezvyklý stav to bývá spojeno i s určitými halucinacemi, jako hlasy a zvuky, případně onen tlak co člověka jakoby zamačkává do postele. Jednou to působilo dost děsivě, kdy jsem slyšel takový ten rychlý rázný dusot jak se jakoby blíží od dvěří pokoje přímo ke mně, jakoby klapot dřeváků či něčeho podobného.

Ale žádnou nadpřizozenou povahu to nemá, je to porucha spánku oficiálně nazvaná jako Spánková obrna - stačí dát do googlu.

Důležité při tom je, že člověku to jinak myslí úplně normálně, prostě jako by byl vzhůru, pokud tedy nepropadne panice a uvědomí si o co jde, tak to v poklidu těch několik desítek vteřin přečká. Někdy to ale může člověka, co to zažije prvně pořádně vyděsit.

Myslím že pro dnešek stačí ne :D Myslím že dlouho nebudete spát. Tak příjemné spaní Vám přeje Kelt ;-)

Sry sry sry

4. ledna 2009 v 18:27 | Kelt |  Texty
Sry ,ale fakt nestíhám. Škola zasraně :D. Bohužel teď jsem byl týden mimo domov a zase do školy. Takže zase v pátek budu sem psát články a dělat fórum ;-) Doufám že se rozjede ,ale to je na Vás. Miluji tenhle blog a těším se že budete zachovávat pžízeň jako doposud a budete trepělivý ;-)